Může se vůbec matka, která nepřijme své postižené dítě, se svým činem někdy v životě vyrovnat? Vůbec si to neumím představit, jak se takový člověk cítí, co zažívá. Stejně tak si vůbec neumím představit jít na potrat kvůli postižení, které je slučitelné se životem. Je to smutné téma, nikoho neodsuzuju, jen si neumím představit své dítě nemilovat a nechtít. Než se mi narodil syn, tak jsem v tomto byla dost racionální, ale teď už bych pochybovala, zda vůbec na amnio jít, pokud by byl důvod.
Předchozí