Přidat názor k článku Downův syndrom: nikdy se nesmíříte

Latinko, napsala jsi to vystizne a trefne. Nemuzu souhlasit s Pawlou co psala vys, ktera pise, ze lide si porizuji deti pro nejaky ucel zvyseni prestize (alespon zadneho takoveho rodice s takovymto duvodem neznam), a ze lide nechteji postizene dite z duvodu jako napr. - aby lide blbe nekoukali, aby si lide nemysleli to a to. Tak to preci ve vetsine pripadu neni a ty to jakozto nekdo, koho se to primo tyka, vis moc dobre. Lide si preji zdrave deti proto, ze chteji jejich stesti, ze chteji tu spoustu obycejnych veci jako ze muzou na hriste, do skolky, hrat si, sportovat nebo dokonce se sami najist! Nikdo, kdo nezazil si nemuze predstavit jak denodenne bolestne to je, si denne uvedomovat, ze nic z toho jeho dite nemuze. Takze at nikdo nekaze o tom, jak si ma rodic s postizenym ditetem srovnat zebricek hodnot, vazit si zivota (i zpackaneho) a srovnat se se svym osudem. Ja naopak chapu, ze to v mnoha pripadech nejde.