Přidat názor k článku Downův syndrom: nikdy se nesmíříte

Ano souhlas s Vámi- když některé věci zdravotně postižené dítě dělat nemůže, tak je dělat nemůže. Náš synek kvůli dýchacím problémům také nemůže spoustu věcí, které ovšem dcerka s Down syndromem dělat může v pohodě.
Manžel se s dětmi v tomto smyslu běžných výkonů proti jejich vrstevníkům také chlubit v práci nemůže, protože pokroky a výkony má synek úplně jiné než další děti - a o tom, že bychom na horách s ním v krosně túrovali - s pomocí manžela by to nějak zvládl s nohama, ale zase neudýchal,školní docházka asi bude taky velmi zajímavá...
Každé zdrav. postižení je jiné a každý rodič si nese v takovém případě různé věci, se kterými se bude potýkat. Také nevím, které děvče si synka jednou s jeho diagnozou namluví, ale nevidím důvod, proč si přidělávat další starosti pohledem do tabulek, co umí a dělá běžné dítě, když ani nevím, jestli se do té doby toho dožije. To bych asi furt musela být naložena takto: anebo
Ne - nesouhlas s Vámi- s rezignací a s tím, že rodič se v případě nemocného dítěte má trápit kvůli sníženému výkonu dítěte nebo sníženému vývojovému stupni a tím, co vše se nedá s ním dělat - i když jsou ty stupně a výkony někdy hodně nízké.

Nesouhlas s úvodním článkem z důvodu, že evokuje názor, že děti s Down syndromem jsou většinou také těžce nemocné. Většina dětí s DS je po stránce zdravotní postižena spíše méně, jejich odlišnost spočívá v jiných věcech. Jsou případy, kdy má dítě DS kombinované vážné postižení, je to ale spíše vyjímečné.