Přidat názor k článku Downův syndrom: nikdy se nesmíříte

Štěpánko - nebuď demagog. Jsou lidi, ale nejsou to ženský.
Tady nejde o lidskost, ale o pradávné pudy, které ta lidskost více či méně přebíjí.

Chápu, že některým ženám může vadit chlap, který se nechová jako matka, ale podobně jako chlap nemůže rodit, byť se o to vědátoři stále snaží , nemůže popřít svou podstatu.
Jistě se najdou výjinky - třeba toulavý kocour od kravína nerodil a nekojil, je však velmi starostlivý a pečlivý v péči o koťata - stejně tak se najdou chlapi, kteří budou s nadšením na mateřské a dámy, které budou raději živit rodinu, protože se hrozí byť jen pártýdenní služby u novorozeněte, ale standard to jaksi není, příroda to zařídila jinak.

A celý výsledek snahy setřít genderové rozdíly je obecně ten, že chlapi dál dělají to, co celá staletí (starají se o rodinu, živí ji, mají své koníčky a sem tam vypomůžou v domácnosti), ženské taky mají svou roli, ale k tomu přijaly i rovnoprávnost, takže makají v roli matek, manželek, hospodyněk a milenek PLUS se starají o rodinu prací, vyděláváním, živením a mají své koníčky.

Samec však zůstává samcem, takže se prchá množit někam jinam, pokud je mlád nekvalitní a samice se stará, protože je máma a lidskost jí dává volbu mezi zakousnutím (potrat) nebo doživotní péčí

Podobně jako jsou chlapi častěji jednorázově nevěrní, nejsou s to skousnout, když jim někdo vytkne nebo zesměšní cokoli, co se týká jejich ega nebo sexuality, podobně jako raději vykopou studnu než stráví den s kojencem, kterému rostou zoubky atd., tak stejně nemají buňky pro výchovu mláděte s postižením...

Opakuji, že překonávání elementárních pudů je indivindy (výchova, charakter, city...), ale v zásadě je třeba nelhat si do kapsy a namlouvat si, že běžný chlap řičí nadšením, když může dělat matku i jen standardnímu dítěti (MATKU - z otcovské role může být vedle, to ano ) jen proto, že máme 21. století, které se víc než to dvacáté bude snažit smísit role...