Upřímně si nemyslím, že to musí být jen blbý kec. Každé dítě je jiné a ne každá škola funguje tak jak má. Ze mě opravdu první stupeň školy udělal deprimovanou holčičku, která brečela po nocích, nejšťastnější jsem byla, když jsem byla nemocná a nemusela do školy a byla jsme totálně mimo. Stanila jsem se všech lidí, dětí, sousedů...naprostá samotářka. Kombinace šikany už v první třídě (ne vůči mě), nezájmu učitelů ohledně toho co se děje a žádná snaha o motivaci nevýrazného dítěte.....Nedokázala jsem rodičům říct co se děje a co je špatně...naštěstí se to nepodepsalo na mých výsledcích ve škole, takže jsem po 4 letech přešla na jinou školu do výběrové třídy. Až dnes když mám děti a zavedla jsem toto téma před rodiči, jsem jim dokázala říct co se tehdy dělo a jak mi přechod pomohl....Oni to samozřejmě viděli, hlavně tu změnu, ale nevěděli jak mi pomoci dřív, když jsem nic neřekla. Já jsem se z toho dostávala hodně dlouho, sebevědomí nula, no děs...až na střední škole jsem začala víc chápat a dala se dohromady. Takže ano, opravdu věřím, že nevhodní splužáci, špatný učitel atd. můžou dítě opravdu hodně deprimovat a stresovat. Taky proto hodně řeším kam dám děti do školy. Na domácí vzdělávání ale nemám. Nedokázala bych odstavit vlastní život a práci a věnovat se trvale takhle dětem. Pochopitelně pokud by to nebylo z nějakého důvodu nutné.
Předchozí