Přidat názor k článku Moje děti do školy nechodí

Já jsem přesvědčená, že se dítě začlení a srovná s různými jevy ve společnosti lépe ve 12ti letech než v 6ti letech. V těch šesti je to pro většinu nápor, který zvládají s většími nebo menšími problémy. V deseti letech je to již pro většinu snažší.

Porovnat se to dá třeba s docházkou do MŠ. Jistě znáte z okolí děti, které ve třech letech snášely docházku do MŠ bouřlivě a trvalo jim řádově o dost déle než si zvykly než děti, které nastupují do MŠ až třeba v předškolním věku. Neplatí to u všech, ale obecně jim mají již méně problémů např. se sebeobsluhou apod. a tím pádem "řeší" již řádově méně problémů jiného charakteru.

Děti do 10ti - 12ti let jsou často ještě hodně hravé, čiperné, sice zvádané, ale těžko schopné abstraktního myšlení, vcítění se do potřeb ostatních apod.. Každý učitel ví, jak obrovský rodíl je mezi dětmi na první a druhém stupni ZŠ. Děti z domácí školy se zpravidla dobře adaptují i na náročné požadavky kvalitních víceletých gymnázií.

Socializace znamená začlenění do společnosti - celé společnosti - nejen do kolektivu vrstevníků. Nakonec i v tom zaměstnání zpravidla nejsou lidé stejného věku. Na domaškolácích se mi moc líbí, jak přistupují k "cizím" dětem. Jsou schopné naprosto samostatně bez zásahů dospělých vzít nové děti mezi sebe a je úplně jedno, jestli jsou výrazně mladší, adoptované, jiné národnosti či barvy pleti. Nikde jindy jsme neviděla, že by si děti sami řekli, že si musí zahrát ještě nějaku akční hru, aby se utahaly a mohly jít spát apod.. Mezi dětmi se pohybuji opravdu hodně, ale až na akcích domácí školy jsem viděla, jak dokáží být děti rozumné, samostatné a soběstačné.

Velice mě zaujal příběh jedné slečny, která se učila doma celých 9 let a teď se jí všichni ptali, kam jde na SŠ. Ona ale nevěděla, co chce dělat a tak jí rodiče nechali ještě rok na rozmyšlenou a učí se dál doma, s tím, že se během roku rozmyslí. Co já bych za to ve svých patnácti dala. Šla jsme na školu "jako maminka", vzorně vystudovala a až na mateřské jsme zjistila, že jsem vlastně jela celou dobu v kolejích, které mi někdo připravil a nikdy nepřemýšlela o tom, co vlastně chci já. Teď studuji na VŠ úplně jiný obor a když vidím tolik mladých lidí, kteří studují ani neví proč, tak je mi z toho smutno.

Sledovala jsem odpovědi dětí ze ZŠ na otázku, co jim chybí ve škole za předměty, co by se tam mělo učit. Děti navrhovaly: hra na hudební nástroj, věci z praktického života, řešení vztahů v rodině, kreslení, pobyt venku, výlety. Tomu všemu se věnuje většina dětí v domácí školy ve zvýšené míře a jsem přesvědčena, že to přítomnost 20ti spolužáků nevyváží.

Podle mně je dobře, že máme možnost volby vzdělávání pro své děti a každý si musí sám zvlážit pro a proti. Z mého pohledu možná trpí nedostatkem kontaktů a uplatnění spíše některé maminky. ;o)