Přidat názor k článku Moje děti do školy nechodí

Marto,

Taky dost zobecňuješ, ještě existuje jeden typ dětí. Pro moje starší dítě by byl nezvládnutelný nápor na psychiku, kdyby bylo celý den s mámou. Již dávno před nástupem do školy utíkal na jakékoliv společenské akce, vyhledával kamarády... První slovo: „auto“. První věta: „Mámo pryč“.
Nyní je v druhé třídě. Minulý týden chyběl a když se objevil, kamarád ho prý ve třídě objímal radostí.

Ve školce zažil teror, doma je nuda, ve škole je nejšťastnější. Otevřeně říká, že miluje svou školu a že v ní chce být co nejdéle. Nechybí mu ve škole hra na hudební nástroj, nechce zvýšenou míru kreslení. Chce mít tajnou řeč, tajná hesla, spiklenecké symboly se svou školní partou. Lítat po školním hřišti, vyprávět dětem o knihách, snít o jiných světech, chechtat se legračním situacím, balit první holku. Přítomnost 20 spolužáků mu nejen vyváží, ale na celé čáře převáží hru na jakékoliv hudební nástroje, nekonečné hodiny kreslení i diskuse o řešení vztahů v rodině. Ztráta školního kolektivu by pro něj byl ten nejhorší trest.