Pawllo
Mně osobně přijde hrubě patologické, aby matka školou povinných dětí neměla na práci nic jiného než jen a jen svoje děti. A aby děti ve školním věku nebyly vůbec schopné fungovat i mimo rodinu.
Já si nemůžu pomoci, ale až na extrémní případy jako jsou vážné zdravotní problémy dítěte považuji domácí školu za vynález, který má sloužit ani ne tak dětem jako rodičům, kteří cítí potřebu mít nad svými potomky absolutní kontrolu a co nejdéle je izolovat od zbytku světa, aby se děti nedejbože nedostaly do kontaktu s jiným názory a životními postoji, než jaké panují doma, aby si děti nedejbože třeba nepřály hračku nebo oblečení, které by viděly ve škole mezi vrstevníky, rodičům, co se nechtějí nebo nedokáží realizovat jiným způsobem než ve své vlastní rodině.
Chraň Pán Bůh, že bych si myslela, že jsem spolkla všechnu moudrost světa, ale opravdu se nemůžu zbavit dojmu, že pro svoje děti udělám víc, když jim umožním postupné zapojení do okolního světa (staršího syna jsem dala do školky až ve 4,5 letech a pokud to jen trochu půjde a děti nebudou chtít pravý opak, chci je dávat do školky jen na dopoledne), když je, jak budou postupně odrůstat, naučím, co to všechno obnáší, když máma už chodí do práce, což s sebou nese nutnost, aby se o sebe dokázaly aspoň chvilku úměrně svému věku postarat samy, když jim dám prostor k tomu, aby trávily čas i beze mě (a vzájemně si vysvětlíme, že i když se máme moc a moc rádi, tak někdy si od sebe potřebujeme vzájemně odpočinout), než když jim budu až do puberty stát za zadkem a mít nad nimi absolutní kontrolu a ony nulové soukromí.