Přidat názor k článku Moje děti do školy nechodí

Pawlo, mýlíš se. Alespoň co můžu mluvit za sebe (ale myslím, že i za spoustu dalších maminek), není naším cílem izolovat děti od zla, které na ně číhá, od zlého zacházení, které je poškodí.
Vůbec ne. Já jsem třeba matka, která dává dětem svobody, co jen jde a sama pro sebe také svobodu potřebuju. S radostí předávám děti dalším lidem a mám pocit, že ti další lidé/skupiny je vždycky nějak obohatí. Ať už to jsou rodiny přátel, skautský oddíl, širší rodina, sousedi....nikdy jsem neměla pocit, že by kdokoliv z nich moje dítě poškodil.
Motivy k učení doma mám zcela jiné. Myslím si, bohužel, že třída se 30ti žáky a způsobem učení, jaký stále přetrvává nemůže dát mým dětem tolik co můžu doma já. A budeš se divit, o výchovu ke svobodě, kritickýmu myšlení, schopnosti přemýšlet, mi jde v první řadě. A druhá věc je ta, že mě to prostě hodně baví. Baví mě učit, ale ve škole coby učitelka bych si nemohla prosadit svoje metody, byla bych omezená právě těma třiceti žákama a spoustou dalších věcí. Musela bych volit kompromisy mezi tím, co si myslím, že je dobré a co si myslí, že je dobré vedení školy a možná hlavně rodiče. Proč to nezkombinovat a nezaložit si domácí školu? Se stáním za prdelí či kvočnou s kuřaty to nemá vůbec co dělat.