Chtěla bych vidět, jak bude stejná matka radostně experimentovat třeba s kamenem do okna, nůžkami a ošacením... Jak tyto aktivity radovstně přivítá a ještě v nich dítku pomůže.
Já si myslím, že dítko experimentovat může a musí, ale musí mít taky mantinely. Když mi dítko opakovaně vyházelo hračky z postýlky, tak jsem je taky chvíli sbírala a vracela zpět. Po půlhodině už mi to nepřišlo jako radostné experimentování dítka, ale jako fakt, že mi to dělá schválně a dělá ze mne vola, který mu hračku vždycky radostně a opakovaně podá. A taky je fakt, že jakmile jsem hračky vracet přestala, dítko se chvíli zlobilo a pak - světe div se - hračky házet přestalo. Co by se stalo, kdybych mu je vždycky radostně vracela? Nic jiného, než že bych si doma vychovala malého tyrana, kterému musím splnit každé jeho přání. Začalo by to podanými hračkami, skončilo tak, že by mu nemusel stačit byt a nové Ferrari. A já bych v lepším případě skončila na psychiatrii, v horším pod mostem.
Předchozí