Přidat názor k článku Mami, koukej se na mě!

Mně se článek vcelku líbí. Je tam pár pěkných postřehů. Třeba o tom, že na kolik pozornosti dítě naučíme, tolik jí po nás chce (příklad s indickými dětmi, určitě to platí i jinde). Nebo o tom zapojování dětí do běžných činností (no a co, že to trvá déle, tak si holt nebudu dělat ambice toho tolik za den stihnout ). Ale jako vždy je potřeba to brát s rezervou na otřepané, ale pravdivé rčení, že každé dítě je jiné. Např. náš starší syn je naprosto vyhrněný typ "dospělí, bavte mě". A naprosto na něj nefunguje "nasycení pozorností" - on se jí zkrátka nenasytí nikdy. Když ji má, třeba několik hodin v kuse od prarodičů, není přesto nasycený. Naopak to vezme jako normu a vyžaduje to stále a stále. Klasické podej prst... Naopak mladší byl odjakživa individualista, dokonce nás dospělé často odháněl, když jsme si k němu sedli, že si chvíli pohrajeme opravdu spolu. Určitě hrálo roli i prvorozený vs. druhorozený, ale ten rozdíl v povahách je značný a evidentní. A mimochodem, autorka nepíše, že je supermatka, co pracuje s dětmi doma. Naopak píše vcelku na rovinu, že to za normálních okolností nejde ;-) a dokonce bez obalu tvrdí, že to je trápení (s čímž vcelku souhlasím).