Zdravím, myslím, že článek pravdivě poukazuje na to, že je potřeba se opravdu dobře zamyslet, nežli se do víceletého gymnázia člověk pustí. Synek se letos dostal, nebylo to jednoduché, ale možná proto, že na základce - a je to údajně prestižní jazykovka na Praze 1 - jim od první třídy šlo hlavně o to, ty chudáčky nepřetížit. Takže je nepřetěžují, děti chodí často do kina, do divadla - některá představení viděly i vícekrát, zato mají za tři roky angličtiny už čtvrtou učitelku a s tím prestižním jazykováním to jde od desíti k pěti. Protože toho po nich nikdo moc nechce, nenaučily se snažit o cokoliv a konkrétně naše dítko, které má do génia celkem daleko, tam podle našeho názoru vyloženě lenoší.
Víceleté gymnázium jsme z toho důvodu začali zvažovat, věnovali jsme čas tomu, abychom se sešli s rodiči i s dětmi, co na gynázium od primy chodí a jednohlasně jsme i od dětí, které šly známkově dolů, slyšeli, že je na rozdíl od ZŠ ta škola baví a že by rozhodně neměnili. Naše známá učitelka svou dceru na gymnázium dala, jinou učitelku ze synkovy základky jsem potkala s jejím dítkem na zkouškách.. Takže ty kritické názory zřejmě nebudou tak úplně jednoznačné.
Přípravě jsme se věnovali od půlky ledna do zkoušek, prakticky denně. Synek se dostal celkem bez problémů a z toho, co jsme spolu probrali z češtiny a z matiky, těží ve škole dodnes. Týden po zkouškách za mnou přišel s tím, že si na odpolední připravu tak zvyknul, že mu to chybí. Přetíženě opravdu nevypadá. Pochopitelně se to všechno může od září vyvíjet jinak, dopředu to nikdo neví. Ale zatím mi připadá, že to chyba nebyla.
Předchozí