Nikdy nevíš, co je správné. Já se zas naopak snažím maximálně respektovat přání dětí. Syn na osmileté gymnázium nechtěl ani za nic, chtěl zůstat na základce se spolužáky. Na mou prosbu, ať to jen zkusí, mí řekl - tak já nenapíšu ani čárku a nebo jen tak něco, aby se neřeklo. To nemělo cenu.
Takže zůstal, kde byl. Zlom nastal teď v sedmičce a on je zpruzený neuvěřitelně, otrávený a nic ho nebaví a nezajímá, ve škole mu to totálně znechutili. Takže jde do jiné školy. Doma nás slyšel, jak jsme meditovali, že škoda, že u nás není šestiletý gympl, že by to teď bylo aktuální, to přílít a prej - já ale nechci na žádnej gympl, i kdyby byl ten šestiletý, tak já na něj bych nechtěl.
Tak doufám, že na tý nový škole se jeho zájem o učení zvedne.
Předchozí