Přidat názor k článku Nedostali jste se na víceleté gymnázium? Gratulujeme.

O tomhle jsem taky uvažovala, když jsem přemýšlela o odchodu z osmiletého gymplu na střední veterinu. Samozřejmě jsem měla horší průměr, než lidi ze základky. Naše školní psycholožka, se kterou jsem to taky náhodou konzultovala, mínila psát dopis na tu střední školu, aby to zohlednili . Je mi jasné, že by to asi k ničemu nevedlo. Já jsem se nakonec rozhodla stejně zůstat na gymplu a ani náhodou toho nelituju. Naopak jsem zjistila, že je to i pro následný odchod na VŠ lepší.
Na gymplu jsem nepatřila k nejlepším ve třídě, byla jsem spíše průměr, přesto jsem byla přijata na všechny obory, kam jsem se dostavila k přijímacímu řízení a samozřejmě, protože mým snem byla veterinární medicína, jsem se vydala na VFU Brno. Troufám si říci, že je to jedna z prestižních univerzit a také jedna z těch uznávaných i za hranicemi naší země. K čemu směřuji je to, že jsem si stačila za první rok studia všimnout jistých výhod, které studenti gymnázií mají oproti ostatním - lépe probrané předměty jako chemie, biologie a další, o trošku víc zvyklí učit a někteří vyučující nahlíží na absolventy gymplů lépe, než na absoventy středních škol. Takže si myslím, že při zájmu o určitý obor nemusí být střední škola úplně výhrou a gympl může nakonec posloužit lépe. Pokud je tedy samozřejmě zájem o studium VŠ.
Mě gympl vybrali rodiče a jsem jim za to opravdu vděčná. Považuji svůj gympl za školu, ze které jsem vzešla a která mi dala nejlepší přípravu na další studium, jaká byla možná. A samozřejmě jsem hrdá na to, že jsem absolventkou zrovna této školy.
Musím se ještě zmínit o odlišné úrovni osmi a čtyřletého gymplu (alespoň na tom našem). Na osmiletý gympl se u nás přijímá 30 dětí a i když nejsme zas tak velké město a máme gymnázia dvě plus jedno soukromé, troufám si tvrdit, že určitá úroveň zůstává zachována. Na čtyřletém se ale otvírají třídy dvě až tři a bohužel se tam úroveň hodně snižuje, dostane se skoro každý.
Je mi dvacet, takže moje názory ohledně vzdělávání dětí jsou ještě nepoznamenané zkušenostmi a nelze je brát doslova, ale u chytrých dětí jsem rozhodně PRO osmiletý gympl. Řeči o tom, že je to ztráta dětství jsou s prominutím kecy. Na základce se opravdu jelo podle nejpomalejších dětí a chytrá děcka tam mohou taky pěkně zakrnět. S lidmi ze základky se ráda vidím, ale nemáme si co říct... O úspěšnosti na VŠ tedy musím zatím mlčet, všichni jsme na začátku cesty a kdo ví, kolik nás dostuduje . Také úroveň pedagogů bych moc nehodnotila, to je prostě různé, ale za sebe mohu říct, že jsem na gymplu potkala výborné pedagogy, kteří ve mě dokázali probudit touhu něco dokázat, hodně mi pomohli (správně bych měla psát pomohly, protože se jednalo o paní profesorky ) i s psychickou stránkou věci.
Na závěr bych dodala, že nedostat se na gymnázium samozřejmě neznamená konec světa a nejdůležitější ze všeho je, aby si budoucí studenti dali cíle a směřovali k nim, jedno kterou cestou, protože, slovy mé nejmilejší paní profesorky "Mít cíl je snad to nejdůležitější...".