Kamisi,
já jsem to nemyslela tak, že dítě nebude mít parťáka, ale že z například šesti tahounů kolektivu zůstanou dva. Vzniká tím přece velká disharmonie, najednou tam není s kým se rovnat a vyrovnávat se, najednou je jednooký králem, jejich chvostem se stávají průměrní, kteří stačí na mnohem méně, dítě zpohodlní jak ve výkonu (to si netroufám posoudit, jestli je tak skvělé, že školy jedou tak výrazně na výkon), ale hlavně v chuti po poznání, protože tam najednou je ne-li samo, tak výrazně v menšině. Na druhém stupni se rozdíly v intelektových schopnostech hodně zvýrazňují, jak průměrnější děti hůře stačí, zvolňuje se.
Sama si ze základky pamatuju, jak v páté šesté třídě v rámci zeměpisu jsem byla postavena mimo - v různých hádacích soutěžích, kdo se první přihlásí a ví, má bod - prostě jsem byla vždycky první a učitelka neměla jinou možnost (?), jak dát prostor ostatním dětem. Ale nebyla místo toho žádná náhrada, takže mě do roka zeměpis přestal úplně těšit a na gymplu jsem ho už neměla ráda... A to jsme nebyli vyselektovaní o odešlé na osmileté gymply, ale normální plnokrevná třída.
Nechci, aby moje dítě případně se svým zájmem o historii a geografii skončilo proto, že jeho vědomosti jsou daleko mimo - už teď ve 4.třídě chodí s tím argumentem domů, že když začne říkat hodně navíc, je přerušen, že je to pro ostatní už složité... Navíc po naředění tříd o děti se speciálními potřebami to bude ještě o hodně jinak, než to známe teď.
Předchozí