Přidat názor k článku Geny, výchova nebo rané zmrzačení?

V české společnosti bohužel rasismus rozšířený je, a na tom nic nezmění, že konkrétní etnicky odlišné skupiny přijímány jsou. Rasismus se projevuje mj. v generalizaci. Viz: Romové by s tím sami měli něco dělat... Jenže právě ti, kteří s tím osobně něco dělají, se v největší míře setkávají s rasismem. I když nejsem v kontaktu s žádnými romskými organizacemi ani aktivisty, jenom z omezené zkušenosti z toho, co mi říkali někteří pracovití, zaměstnaní, dokonce vysokoškolsky vzdělaní Romové, vypadá to, že házení do jednoho pytle je všeobecně rozšířené. Např. jsi Rom, takže tě do autobusu nepustím (o restauraci nebo diskotéce zmiňované v článku ani nemluvím), a můžeš mít pro mě za mě diplomů kolik chceš, být oblečený čistě a chovat se zdvořile a tiše jak chceš, případně, když ne to, tak ti budu automaticky tykat, neodpovím na pozdrav atp. Prostě přístup ve stylu „jednou jsi Rom, a teprve až budou všichni Romové jako ty, pak tě (možná) budem brát jako člověka“ je dost rozšířený. Kdo to chce popřít, ať mi dá příklady, protože bez nich mi to připadá buď jako neznalost věci, nebo jako zavírání očí před ní.

Vlasta Horváth i Gipsy.cz jsou bráni jako exotika, k tradičním stereotypům patří, že Romové-Cikáni dobře zpívají, oni do něj zapadají, ale běda, kdyby Vlasta Horváth v policejní uniformě dával běžnému Čechovi pokutu nebo něco podobného. Ostatně romský muzikant Vojta Lavička si svého času postěžoval, že mu párkrát rozbili housle, jen tak – kolik českých muzikantů má asi tuhle zkušenost? Na Natálku se složila spousta lidí, ale kdo jí to způsobil?

Ostatně ono ani s tou tolerancí vůči jiným to není nijak valné, kolikrát jsem slyšel výrazy „rákosníci“, „přičmoudlíci“ ne jako nadávky, hanlivá přízviska, ale jako normální, pro mluvčího citově prakticky nezabarvená slova. Ruku v ruce s tím jde třeba to, že vietnamské prodavačce nebo spíš Vietnamcům obecně většina lidí, pokud mohu soudit z vlastní zkušenosti, automaticky tyká, muž ženě, mladší staršímu atd., protože pro ně prostě zdvořilostní pravidla neplatí, jsou to přece jenom „rákosníci“, ne (takoví) lidi jako my. V kolika hloupých vtipech figuruje blekotající „Vietnamčík“, jak rozšířená je představa, že Rom je automaticky někdo, kdo má maďarské křestní jméno, slovenské příjmení, mluví ostravským nářečím a nechce se mu makat? To je jen špička ledovce, že to není rasismus může snadno tvrdit ten, kdo to důsledky toho nezažil na vlastní kůži.

Moje teta se před mnoha lety provdala do Švédska, po letech s manželem zjistili, že nemohou mít děti, adoptovali dva malé Romy z českého děcáku, byly jim nejmíň tři roky, neuměli mluvit, vydávali jen skřeky, byli zaostalí ve všech směrech, vyrostli z nich úplně normální lidé, kteří nemají problémy ani s identitou, ani s rasismem (jsou akorát maminkou trochu rozmazlení), a podle mne díky tomu, že mohli vyrůst ve Švédsku a ne u nás.