Přidat názor k článku Geny, výchova nebo rané zmrzačení?

Souhlasím s Vámi, že doporučovat všem plošně více dětí není úplně OK. Na druhou stranu, empirická tabulka vydařených dětí je podle mne pravdivá. Život je ovšem strom zelený - a tedy, občas má člověk i více nevydařených děti atd, je v těch špatných procentech.
Osobně bych k tématu dodala, že dnešní doba klade na rodiče neuvěřitelné požadavky co se týče výchovy dětí a nejen ve vztahu k dětem, ale i k vlastnímu tělu, společnosti, atd...(stačí si na chvíli zapnout reklamy) - a pokud si rodiče myslí, že to mají všechno takto plnit alespon z "10 procent", tak opravdu na víc než 2 děti nezbývá energie.
Je nutno podotknout, že větší počet dětí se totiž vychovává trochu jiným způsobem než děti 2, ale kde se s tím setkat? (např. na Logan Daciu 7 míst reklamy v TV nejsou a běžný člověk se tedy s vícečetnou výchovou běžně nesetkává- všimněme si, že v každém autě, u každé Dobré mámy na snídani vystupuje 4 členná rodina se 2 dětmi.
My máme dětí 5 (některé i postižené) - a času to zabere zhruba podobně jako s 2 dětmi (až na prádlo :- a na to, že je potřeba, aby byl doma 1 rodič (není asi moc možné 2 plné úvazky)(.Dětem se snažíme zajišťovat všechny základní životní a citové potřeby - na druhou stranu kolem nich tolik "neskáčeme" - tedy je také necháváme, aby se i přiměřeně spoluvychovávaly - takže řadu věcí pak neobsluhuje rodič, ale děti si navzájem vypomohou, rodič tam je jaksi v pozadí přítomen v případě potřeby radou, případně následně pomocí - děti se tak učí, že svobodně přiložit ruku k dílu, vymyslet pro druhého program, posloužit druhému a trošku omezit své ego může být pro všechny i to dané dítě přínosem. Proto si myslím, že často vícečetné rodiny mohou mít větší úspěch ve výchově (pokud ovšem rodiče vychovávají a nejen děti plodí), - protože se z dětí přirozeně nevychovají solitéry, při výchově jedináčka či 2 dětí dochází prostě k jiným výchovným situacím osobně si myslím, že by pro mne bylo do jisté míry těžší vychovat 1 či 2 děti, bylo by těžší jim vysvětlit chod některých společenských věcí, v 2 dětné rodině jde o teorii, pokud se na to rodina dostane - ve vícedětné pak nutná praxe.
- i když např. ekonomicky bychom asi žili na o něco vyšší úrovni. Když se ale děcka učí už od mala, že se o věci dělíme a že nemusíme mít všechno, mohou být jednou vůči ekonomickému tlaku dnešní doby daleko více odolné.
Osobně - vyrostla jsem v podobně chudší vícegenerační rodině a i když jsem na to občas brblala, dalo mi to obrovský základ - a se svými vrstevníky, jejichž rodiče tvrdě rejžovali, přičemž pro děti byli duchem přítomni jen tu a tam, bych neměnila.