Mě napadla taková hrůzná myšlenka, že možná já patřím do skupiny minoritní, s tím názorem, že dítě do 3 let patří k matce (otci, náhradnímu rodiči, prostě JEDNÉ výhradně pečující osobě).
Co když většina matek považuje odložení dítěte před 3 rokem do kolektivu za prospěšné?
Pořád se oháníme právy matky. Matka má právo rozhodnout, zda se dítě narodí, matka má právo rozhodnout, jestli se o dítě osobně postará, matka má právo....
Ale copak to dítě, které se narodí do milující náruče chce dobrovolně tuhle náruč opustit tak časně? Proč ono musí ze svých požadavků ustoupit, vyrovnat se s tím, že jeho matku nebaví a nenaplňuje být 3 roky doma? Jen proto, že je malé a nedokáže nám to říct?
Neměla by snad matka, která je rozumnější a vyspělejší, ustoupit na čas ze svých požadavků a věnovat těch pár let, tak krátkých z hlediska celého lidského života, převážně svému dítěti?
Jsem asi divná