V minulosti to ale bylo taky tak, že domácnost = práce na plný úvazek. A chlap rodinu uživil, žena dělala vpodstatě rodině služku. V lepší rodině měla k ruce ještě služku. Ale taky třeba praní prádla znamenalo zatopit pod kotlem, ohřát vodu a posléze ty hromady prádla vydrbat na valše, vymáchat a usušit. Těžká fuška na celý den. Dneska to prskneme do automatky a za dvě tři hoďky to jdemě věšet. Totéž vaření: naštípat dříví, složit uhlí, zatopit ve sporáku a v létě byl v kuchyni hic jak na Sahaře. Dneska jen otočíme knoflíkem a pohoda džez.
Mělo to bohužel ještě jednu rovinu: žena byla PLNĚ finančně závislá na muži. Když se sebral a od rodiny odešel, měla smolíka a třela bídu s nouzí. Stejně tak, jako když ten chlap zemřel. A ještě něco: ženy byly nevzdělané, vzdělání většiny z nich končilo po 5 třídách obecní školy, později po ukončení 9.třídy. S rozvojem vzdělání žen chtějí ženské taky svoje vzdělání využít, nejen dělat služky rodině.
Takže já radši řeším to, od kdy bude dítko v nějakém zařízení, než abych u chlapa neustále somrovala o prachy, které potřebuju pro zajištění chodu domácnosti.
Předchozí