Ono to tak dnes nevypadá, ale ty koutky byly pokrokem. Venkovské ženy na poli pracovaly, ať dítě měly nebo neměly. Ať už na svém nebo jako námezdní síly u sedláka. Dítě mezitím leželo někde na mezi a matka k němu občas odběhla nakojit ho. Ony se ty sezónní práce samy neudělaly a každá ruka byla potřebná. Nebo děvečky - ty taky musely udělat svoji práci na statku, kterou dělaly před porodem. Jinak neměly co jíst. To je jen takový dnešní dojem, že všechny ženy byly doma. Mnohé musely pracovat, i když měly manžela, když měl malý příjem a neměly ani kousek pole. Chce to číst i něco jiného než Picherovou. Není to sice zábavné čtení, ale literatura devatenáctého století je velmi poučná, když ji člověk čte pořádně (raději ale naše realisty nebo Balzaca, Zolu, Maupassanta, Dumas je jiná kategorie).
Předchozí