Přidat názor k článku Z nouze ctnost: jen ať to děti zkusí samy

Děti obvykle skutečně zvládnou mnohem víc, než si myslíme, s tím souhlasím. Souhlasím i s tím, že dneska děti udržujeme zbytečně dlouho nesamostatné, v mnoha ohledech.

Ale to srovnání s minulostí je zavádějící. Srovnáváme-li s nějakou venkovskou rodinou, kde rodiče pracovali kolem hospodářství, nemůžeme srovnávat standard jejich péče o děti se současnou městskou maminkou. Dnešní maminka by těžko snesla, že její batole se popelí na dvoře mezi slepičinci, které občas i ochutná, že je většinu dne špinavé od hlavy k patě. Tehdejší rodiče asi moc neřešili, jestli se dítě u jídla upatlá, neřešili asi, jestli se nají perfektně lžičkou, nebo rukama. Drobek na podlaze je nevyvedl z míry, ten nejspíš obratem sezobla slepice. Pokud matka odcházla z domu za prací, dítě často přivázala ve světnici za nohu ke stolu, neměla-li na hlídání nějakou starou příbuznou nebo větší děti. A stresované byly ty maminky také, o tom je přeci známá báseň Polednice. Takže minulost bych tak úplně nevzývala jako dobu idylické přirozenosti.

Dneska jsme často v opačném extrému, vytváříme dětem totálně umělý svět, překombinovaný (sami v takovém žijeme), kde pro jejich přirozenost nezbývá místo, takže přes všechny moderní vymoženosti je pro nás výchova dítěte neméně složitá, ne-li složitější, než byla v minulosti.