Přidat názor k článku Škola, kterou si rodiče vytvořili sami

Ráda bych se podělila o svou zkušenost s paní Strnadovou, která bude v Robinsonu dělat hlavní učitelku.

Můj syn k ní chodil přes tři roky na ZŠ Dědina, kde byla v každém ročníku jedna Waldorfská třída. První měsíce nebo možná rok byl celkem v pořádku, nicméně v okamžiku, kdy jsme chtěli mít jako rodiče víc informací, přehled o dění ve třídě a větší kompetence, nastal problém. Sofie na všechny námitky a návrhy reagovala sdělením, že "to je Waldorf a vy tomu nerozumíte". Nějakou dobu jsme tomu i částečně věřili, protože kromě jednoho člověka nikdo z nás žádné Waldorfské vzdělání neměl, ale na začátku čtvrté třídy došla situace do stadia neudržitelnosti. Nechci popsat pět stránek, tak jen několik citátů z poslední třídní schůzky, po níž pět dětí odešlo hned, dalších pět do konce roku a další (počet nevím) v dalším školním roce.

- (v odpovědi na dotaz rodiče) "Neuspokojím - moje myšlení je rozevláté, ale to jsem prostě já, prostě to tak mám."
- "Násobilku děti zvládají. A.? To je výjimka, ta neumí nic. M.? To je další výjimka, ten tu tři roky nic nedělá." Rodiče A. ani M. nebyli nikdy předtím pí učitelkou informováni o tom, že by byl někde problém.
- (o něco později) "Mně nevadí, že neumí násobilku. Prostě to tak asi má." "Mně nevadí, že neumí násobilku nebo neumí číst. Jsem úplně klidná, že v 9.té třídě se pak na školy dostanou, v 8.a 9. se pak vše dohání."
- (na žádost, aby rodiče dostávali informace co nejdříve, pokud dítě začne ve výuce zaostávat, nemá dlouhodobě pomůcky apod.) "Nemohu. Jsem příliš pohlcena výukou. Nemohu na tyto věci myslet."
- (z dřívější třídní schůzky): "Doplňovat si látku za období nemoci je zbytečné, protože výuka je momentální zážitek, a pokud to dítě nezažije se třídou, pak už vlastně látka není živá, je to mrtvá hmota."

V posledních několika týdnech až měsících se ve třídě hlavně meditovalo a Sofie například tvrdila dětem, že průpovědi mají strašlivou sílu a že pokud se na ně nebudou dostatečně soustředit, mohou je i zabít. Nutila děti, aby se za ni a za jejího přítele modlily a pak jim říkala, že jejich modlitba byla vyslyšena (když její přítel získal práci) nebo že se zřejmě nemodlily dost intenzivně (když ji sehnat nemohl). Citlivější děti somatizovaly, trpěly bolestmi břicha a nespavostí, prožívaly stavy úzkosti.

Trvalo cca rok, než byla zbavena třídnictví, a další měsíce, než odešla ze školy úplně. Toto považuji za katastrofální selhání dědinské školy - jak Waldorfského kolegia, tak ředitele celé ZŠ.

Největší ironii spatřuji v jejím výroku o tom, že "nerada setrvává u systému, který je příliš uzavřený". Sofie rozhodně udělala všechno pro to, aby v tomto systému mohla zůstat. Že se jí to nakonec nepovedlo, považuji za výhru pro všechny dědinské děti. Když teď čtu o tom, v jaké pozici se má od letošního roku nacházet, mám vážné obavy o blaho dětí, které se jí dostanou do rukou.

Když Sofie na Dědinu přišla, vyprávěla nám, jak ji z předchozí školy vyštípalo neosvícené, tmářské vedení. Až zpětně jsme se dozvěděli, že tam proběhlo něco podobného jako u nás. Dodnes mám poměrně za zlé těm, kdo s ní tuto zkušenost udělali, že se nepokusili žádné informace zveřejnit, i když připouštím, že bych je tenkrát asi nebrala tak vážně jako dnes. Pokud můj příspěvek lidi z Robinsonu neodradí od spolupráce se Sofií, velmi je prosím, aby měli oči otevřené a nepřehlíželi podezřelé signály tak dlouho, jako jsme to bohužel dělali my.