Jsem v rozvojové zemi, kde je vzdělání na špatné úrovni, běžně se používají tělesné tresty a postižené děti jsou cíleně vyčleňované z kolektivu (zkušenost jedné známé z roku 2008). Tato známá tehdy s několika dalšími známými matkami založila školku, která funguje dodnes. Ze začátku měly kolem pěti dětí, které byly každý den v týdnu u jiné matky doma, najaly jednu místní studentku jako učitelku. Později jedna z matek poskytla trvalejší prostor ve svém vlastním domě. Tam se rozrostli na deset dětí a dvě učitelky a v roce 2011 jedna rodina poskytla vcelku prostorný dům v dobré čtvrti více méně zadarmo, ale pouze dočasně. Tam se školka rozrostla na více než dvacet dětí (od 18 měsíců do 5 let) a na čtyři učitelky rozdělené do dvou tříd. Jedna z těch původních matek tam od začátku zavedla montessori metody, nezavedly se samozřejmě uniformy (povinné všude jinde ve školkách). Letos byly vážné problémy s místem, na jaře ten dům ta rodina chtěla zpátky, rok trvalo hledání nových prostor, původní známou dokonce soudní cestou napadli obyvatelé čtvrti, kam se škola měla stěhovat, takže z toho na poslední chvíli sešlo, poté byla celá školka celé léto v obýváku jedné z matek (školní prázdniny jsou jenom dva týdny v srpnu) a až tento týden se školka konečně přestěhovala na trvalo. Bohužel se nepodařilo najít nic vhodného v hlavním městě, ale asi deset kilometrů za městem, autem asi 15 minut ve špičce. Platíme 125 USD měsíčně za jedno dítě a trochu míň za druhé, což je na evropské poměry výborná cena. Jsem ráda, že tuhle možnost máme, protože do místní školy bych tady děti dávala nerada a jediná americká škola tady má školné kolem 600 USD na měsíc.
Myslím si, že takovýhle projekt klidně může fungovat i na úrovni základní školy, nápad se mi rozhodně líbí. Bohužel je fakt, že pak všechno stojí a padá s osobností hlavní učitelky. Kdyby se mi nezdála dobrá, asi bych si to rozmýšlela. Každopádně přeju úspěch.
Předchozí