Propaganda? Hamižnost? Už v 19.stol., s rozvojem tovární velkovýroby, se lidé domnívali, že když na výrobě zboží budou pracovat hlavně stroje, že bude levnější. A taky že fabriky dají lidem práci, a tudíž i zdroje. A taky že nebude třeba, aby pracovali 16 hodin denně, ale po kratší dobu. A že jim zbyde čas na děti, sport, kulturu. Jenže na zboží i výrobu se navalily kdejaké daně, poplatky a odvody, a nakonec se třeba v případě potravin ukazuje, že doma je výroba levnější (chleba, rohlíky, ale i obyčejný guláš) a zdravější, že velkovýroba do toho narve tuny kdejakých chemichých sr**ček, že už to se zravou potravinou pomalu nemá co do činění. A tak se od velkovýroby zase vracíme k tomu, že budeme pěstovat zeleninu na zahrádkách, vařit a péct všechno doma. To nemá co společného s nějakou propagandou, ale s tím, že to všespásné kapitalistické "snižování nákladů" (přeloženo do češtiny: narveme do toho ještě víc vody a ještě něčeho jiného, třeba i metylalkoholu, co to snese, protože jediným naším krédem a zlatým prasetem je zisk) má svoje meze, za které se prostě nedá jít.
Předchozí