Přidat názor k článku Návrat do práce = malá noční můra?

Žena toužila po tom, že bude do 1.třídy s dětma doma, jako to měla ona sama (byť částečně u babiček).

Částečně se to stalo nutností, kvůli diagnóze dcery, která nesměla do školky. Zaměstnavatel jí už nechtěl vzít zpět po první RD, protože oddělení rozpustili a všechny starší vyhodili (kvůli redukci platů). Takže z první RD šla na MD a druhou RD, pak požádala o 4. rok volna.

Pak ustála tu pokrovou hru, že se chce vrátit, takže jí dali výpověď s odstupným dle kolektivní smlouvy. Jenže dcerka rozhodně nemohla do MŠ, takže jsme zažádali o POB (PnP) a dostali ho (hodně pomohla doktorka). Ten měla dcera až do druhé třídy, protože prostě byla i 60% 3koln9 docházky doma.

Pak se žena začla pomalu vracet do práce, nikoli kvůli platu, ale kvůli jistotě, kdyby se se mnou něco stalo.

Ve svém oboru jsem zažil řadu zaměstnavatelů, ale podmínky byli skoro stejné, spoustu práce navíc, práce v noci, služební cesty. Jen někteří platili lépe, jiní hůře. A kdo byl "slušnější", často zkrachoval. Většinou jsem měl čuch a vypadl rok před koncem...

Manželka si tak užila například první půlrok v podstatě sama, byl jsem celé týdny na práci na druhé straně republiky. Před pěti lety zase půl roku v Německu atd.