Přidat názor k článku Stačí 100 slov a domluvím se!

Divá Bára:
Co přesně nefunguje?
Já nemluvím o nějakém "ulejvání" a učení se s co nejmenším úsilím - mluvím o efektivitě. Abych za vložené úsilí získala co nejlepší výsledky. A v případě jazyků považuju za nejlepší ty nejužitečnější - což je jednoznačně schopnost porozumění a domluvy.
Na začátku je to porozumění jenom základní, stejně jako komunikace. Postupně se dá zvyšovat úroveň, pak už klidně i cíleným učením slovíček (i když osobně jsem odpůrce šprtání podle seznamu, lístečků apod., lépe se mi učí z kontextu, ale to už může každému vyhovovat jinak).
Jenže takhle se většinou jazyky neučí, od začátku se gramatické jevy probírají podrobněji než je nutné, učí se slovíčka, která nejsou příliš frekventovaná (protže když se bavíme třeba o bydlení, tak se naučíme rovnou 10 druhů nábytku, že). Výsledkem je to, co píšu: neschopnost komunikovat i po několika letech studia jazyka.

Nejsem jazykář, ale učila jsem se několik jazyků několika způsoby (a naučila, dnes mě některé z nich živí) a baví mě hledat ty nejvýhodnější cesty.
Nejvýraznější zkušenost mám se španělštinou - napřed jsem se ji učila 3 měsíce před odjezdem do španělsky mluvící země. Víc času jsem neměla, takže výuka byla tomuhle přizpůsobená. A světe div se, domluvila jsem se. Po návratu jsem chtěla pokračovat (když to bylo tak krásně nakopnuté), tak jsem šla do kurzu u nás - moc velký výběr nebyl, takže klasika s klasickou učebnicí. Jelo se stylem 1 nový gramatický jev každou hodinu. Doplňování cvičení, slovíčka ve sloupečku. Po roce v tomto kurzu byla veškerá má komunikační pohotovost pryč a v hlavě zbyla nepřehledná změť asi 8 časů.
Podobně to bylo s fráninou - napřed 2 roky ztráty času nad českou učebnicí nabitou gramtikou, bez schopnosti říct větu. Pak Nepustil (geniální metoda!) a přechod na francouzské učebnice, které moc neřeší systém a jedou víc na praktické použití a kontext. Výsledky nesrovnatelné.
Teď pozoruju neteř a synovce (8.+5. třída) a jejich angličtinu. Neteř neřekne větu, synovec teprve teď (!) rozvazuje. Sorry, ale když se učí od 3. třídy, tak bych očekávala jiné výsledky.

Myslím, že problém je v tom, že u nás pořád silně vládne dědictví systematičnosti a biflování. Typu že když se učím mluvit v přítomném čase, tak ho musím mít zmáklý systematicky celý. Jenže když naliju do hlavy systém, tak složit větu trvá celou věčnost. Co takhle vynechat pro začátek třeba i některé osoby? Systematikům se dělá mdlo, ale v praxi to funguje. S kompletním systémem se dá seznámit později, na další úrovni, nebo je pro ty, kterým systematičnost vyhovuje a mají nafukovací mozek.
Vsadím se, že v průlomových rychlokurzech (=mluvte za 3 měsíce) se učí takto - nesystematicky, zato maximálně efektivně. Vůbec bych se nebála to přenést do klasického školství.