Přidat názor k článku Desková hra nikdy neumírá

Od tří let se snažím se synem hrát hry. Hrajeme člobrdo a hry na tomto principu (tj. figurky jde podle kostky), pexeso a domino. Teď je mu 5 let a je to pořád děs. Kdykoliv se mu něco nepodaří, okamžitě se vzteká, brečí, rozbíjí hru. Že nemůže vždy vyhrát, že o tom ta hra je, si povídáme před hrou, při hře, ale nemá to žádný výsledek. Než začneme tak řekne, že mu nevadí, když prohraje, ale jakmile mu padne špatná kostka, už je tu záchvat. Za ty dva roky, co to zkoušíme, se to vůbec nezlepšilo.

Myslíte, že to mám nechat být a počkat až vyzraje nebo to mám naopak zkoušet?

Dost mě to štve, protože mě tyhle hry baví, rozhodně víc než si hrát s autíčkem nebo plyšákem, ale s ním to nejde.