Přidat názor k článku Desková hra nikdy neumírá

Myslim, ze to chce cas. Kazde dite ma jinou miru tolerance k prohre, ale i to, ktere nerado prohrava, to bere casem s nadhledem. S dcerou se nedalo kloudne hrat deskovou hru do dejme tomu sedmi let, pak uz to bylo dobre. Syn naopak to bral v predskolnim veku celkem dobre, ale od te doby se taky zakousl do sachu a to uz je neco jineho, prohru snasi spatne (ale spis je nastvany sam na sebe a tecou slzy). Jako sachista je u nas doma nejlepsi on, to ma vyhru jednoduchou, ale pokud ma stejne silneho nebo lepsiho protivnika, tak je sam na sebe velmi narocny. Je mu devet.