Přidat názor k článku I jedna Mince denně může pomoci!

Hlavně že jim charitně přispějeme na vzdělání.

O situaci v postižených částech světa se dlouhodobě zajímám. Co vím, tak třeba v Africe běžel projekt, kdy čeští pracovníci vybudovali u jedné vesnice několik rybníků a naučili tamní obyvatele chovat, lovit a zpracovávat ryby. Po více než roce odjeli s tím, že to lidé umí a že jim pomohli k obživě. Po několika letech se vrátili. O jeden rybník se starala jedna rodina a vedlo se jim dobře. Ostatní rybníky byly zpustlé a obyvatelstvo znovu v bídě. Lidi by museli makat, na co by to ale dělali, když bylo snazší žebrat o pomoc, že?

Další jsou příhody z Jihoafrické republiky, kde po zrušení apartheidu mají černoši stejná práva jako běloši. Zatímco běloši makají, černoši se flinkají (asi jako naše tmavší zatím ještě menšina). Taky mají nařízené kvóty. Takže třeba v autoservisu makají tři bílí opraváři a jednou za měsíc tam dojede vládní úředník a vybere prachy na plat pro černocha, kterého tam nikdy neviděli, natož aby něco dělal. Výsledek: řada bělochů už radši emigrovala. A podobných situací znám víc. Kdo bude ty nemakačenky živit, až utečou všichni ti, co ještě dělají. Vždyť my tady děláme něco podobného. Zatímco bílá většina se ve třiceti letech rozmýšlí, jestli si může dovolit první dítě, nemakačenkové mají ve stejném věku 5-7 dětí a řvou cosi o právech. Za ty prachy, co na ně jdou, už by se socializovala a zkultivovala i gorila nížinná! Co budou dělat, až budou většinou? Budou ti bílí a makající za plotem v rezervaci, aby na ně hladová a nemakající většina nemohla? (Tak už to totiž je v Jihoafrické republice. Chceme to taky?)