Chapu tvuj postoj -Lizo
Kdyz tomu das ale druhou sanci uvidis, ze zadne deti nejsou stastne, pokud k tomu nemaji podminky. Takze proto partnerka ma prednost v tomhle zebricku. Predstav si mamu a tatu, jak oba skvele miluji "sve" deti, udelaji prvni posledni, co im vidi na ocich. Bohuzel, uz ne, jako par, ale rozvedeni. A ze takovych prikladu neni malo, ze ? Dale .. muzes mit deti na prvnim miste a rikaat si, ze klidne pro ne udelas coko-li na svete, ale k cemu to je, kdyz ti chybi "vnitrni kompas" a pak muzes drzet palce detem pouza zpoza mrizi vezeni? Take vidim kolem sebe spoustu prikladu.
A pak uz nam zbyva vysvetlit pouze to posledni, proc je prace, ktera uspokojuje na prvnim miste. Mit rodinu, partnerku, s kterou si rozumim a pak travit 12 hodin praci kazdy den proto, abych je uzivil, neni asi to prave orechove - navic, pokud se jedna o "praci", kterou delas ciste pro ten vydelek a nic jineho - to pak tezko prijdes domu vyrovnany a "venujes se rodine", tak, jak bys mel, no ne ?
A proc tam neni zdravi ?
Protoze dokazu milovat sve deti i pres to, ze jsou nemocne. A take spokojeny clovek se svoji praci, hodnotami a partnerkou/partnerem je mene nachylny ke stresu a nemocem z toho vyplyvajicim. Zbytek je jen to, co clovek ovlivnit opravdu nemuze - jako treba nehody.. ale to uz nejsme hadam na zebricku hodnot
Mimochodem - podle synka (6let) je pro neho nejdulezitejsi byt Tvurcem a hned pote s nama.. jeho zebricek je dokonce polovicni, nez ten muj :)
s pozdravem,
Zdenek
Předchozí