Přidat odpověď

Nebude se to týkat všech rodičů takových dětí, ale dost často se setkávám s tím, že takové dítě je výsledkem neustálého poučování a umravňování, kdy už pak neumí odlišit, co se opravdu nesmí a co je přehnaný nárok rodiče, aby tzv. dítě nerušilo a bylo tiché (resp jsou tak zblblé a otupělé, že na matku nereagují vůbec nebo by mohly fungovat jen jako robůtci). Jsou maminky (odpozorováno z MC, pískovišť, Sokola, zpívání), které neustále komentují každý krok dítěte. Seděla jsem s dcerou (5 let) přes dvě hodiny u doktora spolu asi s pěti dalšími dětmi a maminkami. Děti naprosto normálně pobíhaly a pokřikovaly (bylo to dlouhé, otravné, vedro) a ty maminky neustále na děti syčely a mračily se, že nesedí a nečekají. ALe samy si povídaly a bavily se (nejvíc o tom, jak jsou ty děti divoké a neposlušné). V ZOO minulý víkend stála maminka proti synovi (tak 10 let) a bylo to jak souboj nervů v kovbojce. Nakonec ho zpohlavkovala tak, že se na to nedalo ani dívat. Jasně on byl drzý a neposlechl ji, ale ona chtěla aby nelezl na jakousi prolézačku (nic nebezpečného, nikomu nic nedělal), asi si představovala, že s ní půjde za ruku a budou si povídat o zvířátkách. Každý den vidím podobné scénky, kdy se bojuje o moc v nijak zásadních věcech. Nechápu to, kdy může dělat dítě něco podle sebe, i když to dospělému přijde hloupé, neužitečné, nebo jinak nevhodné? Možná jsem idealista, ale nejméně problémové děti mají matky, co si trvají na zásadních věcech (typu nebít, neubližovat a dodržovat další pravidla slušného chování), ale v ostatních věcech nechají dítě žít. Některé děti mají tak silnou vůli a energii být samy sebou, že se nenechají předělat na "druhou maminku".