Přidat odpověď

Šikulko, já myslím, že jí moooc pomáháš tím, že tě může s Kami navštěvovat. Můj syn byl v tom věku skoro stejně hrozný, nikam jsem s ním nemohla jít, ani nechtěla, protože to byl vždycky z ostudy kabát, kolikrát jsem taky brečela - no ale měla jsem dvě kamarádky, ke kterým jsem jít mohla a které nás nejenom "tolerovaly", ale braly syna prostě takového jaký je, nejen jako spratka. Takže už to, co děláš, je hrozně cenné a důležité - už to tu zaznělo, takové děti nikdo nechce, každý se jim raději vyhne.

K psychologovi - no, dobrých dětský psychologů je po málu, ale zkusit se to může.

Fyzické tresty jsou zrádné. Nejsem protí, ale jsou děti, které pak začnou vykřikovat "nebolí, nebolí" a jsou schopny vydržet i tvrdý trest, jen aby v tom boji o moc nad rodičem "zvítězily". To by je člověk fakt musel přizabít. Takže tady s rozmyslem a opatrně, řekla bych.

Jinak souhlasím s holkama - PREVENCE tj. tj co nejméně dávat příležitost k agresivnímu a destruktivnímu chování, HL´ÍDAT JAK OSTŘÍŽ a pokusy likvidovat hned v zárodku a TRPĚLIVOST. Ta trpělivost je nejhorší. Soucítím s kamarádkou, je to strašné mít takové dítě, konflikty, ostuda, lidi tě pomlouvají, sama máš pocity vinny kde jsi co zanedbala. Důležíté je, že když kamarádka vydrží a nenechá tomu volný průběh, je velká šance na zlepšení. Ale je to náročné.