Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Milé maminky, tatínkové, lékaři...

Dnes jsem si v knížce Naše miminko přečetla zápis: Do roka jsme Vojtovou metodou odbourali nadměrné svalové napětí. O tom, že jsem v dětství byla podrobena této léčbě, jsem samozřejmě věděla, mí rodiče mi ale nikdy pořádně nevysvětlili, proč jsem této surové metodě byla podrobena. Musela jsem si vystačit s vysvětlením, "protože jsi nerostla, jak jsi měla." Mezi výčtem diagnóz, při kterých se VM doporučuje, jsem nenašla dnes ani jednu, která by se týkala mě.

Nemám na cvičení žádnou konkrétní vzpomínku, nikdy jsem se nezabývala tím, co vlastně Vojtova metoda je, ale vím, že moje psychika je vše možné, jen ne v pořádku. Je mnoho věcí, které mě udivují na mých vlastních pudech, fobiích a reakcích v životě. Ráda bych se tedy zeptala Vás - může za něco z toho podle Vašeho názoru Vojtova metoda?

Jako dítě jsem byla označena jako hyperaktivní s lehkou mozkovou disfunkcí. Jako dítě jsem navštěvovala mnoho zájmových kroužků (např. pěvecký sbor, balet, klavír, taneční kroužek, divadelní kroužek, plavání atd.) a na všech z nich jsem byla jedna z nejlepších. Vystudovala jsem gymnázium s maturitním vysvědčením 1,1,2,3,2, dostala jsem se na 3 různé obory pedagogické fakulty.

Potud to všechno zní krásně, že? Je pravda, že na pohybové nadání si nemohu stěžovat, jedním z mých koníčků je i žonglování, což mluví samo za sebe.

Přesto jsou věci, které byste možná od slečny, kterou jsem právě popsala, nečekali: Mám hrůzu z lékařů, dodnes pláču u zubaře a při pohledu na injekční stříkačku se mi klepou ruce a mám absolutně nelogický strach. Kromě toho jsem si nikdy nic nezlomila, nemám ráda výšky, vyhýbám se konfliktním situacím. To všechno jsem si vykládala jako fobii z bolesti.

Dávalo to smysl až do loňského roku, kdy jsem zažila velmi silný vztah s člověkem, který měl lehce sadistické sklony. Zamilovala jsem se a od prvního dne jsem začala žít s člověkem, který mi ukázal, jak moc mám ráda bolest. Tenhle vztah sice nedopadl dobře, ale ta sexuální zkušenost se mi dost podepsala na životě - zjistila jsem, že "obyčejný" sex mě absolutně neuspokojuje, něžnosti mi jsou dokonce často nepříjemné.
V zoufalých situacích si působím bolest, škrábu si třeba ruce do krve

Nevím, jestli je moje teorie pravdivá, ale myslím si, že právě fyzická bolest, která provází Vojtovu metodu, způsobila, že je bolest tak důležitým faktorem v mém životě.
Je to něco čeho se neuvěřitelně bojím, ale stejnou silou mě to také přitahuje. Nepřipadá mi to normální, ani nemám pocit, že bych byla případ, který Vojtovu metodu opravdu potřeboval. Nemohu s jistotou tvrdit, že tohle vše ve mě způsobila VM, ale kdyby ano... Udělali byste to svému dítěti???