Přidat názor k článku Protesty proti potratové tabletě sílí

Ale já myslím, že adopci nebrání tolik pohled společnosti na matku, která se rozhodne jít touhle cestou, jako spíš city té matky.

Přeci jen, když jdeš na potrat, tak většinou to těhotenství na sobě ještě moc necítíš. Buď vůbec nebo nějaké první znaky - nevolnost, změna chutí apod. Ale nevnímáš to dítě jako takové. A když o interupci uvažuješ, znamená to, že to dítě není od počátku chtěné, je to pro tebe problém, který musíš řešit, nemáš k němu hned pozitivní citový vztah. To zvažování bereš rozumem, ne citem.

Ale když se rozhodneš pro adopci, tak to dítě pak ještě 6 měsíců v sobě nosíš. Cítíš ho v sobě, vidíš ho na UZ, lidé se o něm s tebou baví, pak proběhne porod a slyšíš ho křičet. Tak je jasný, že za tu dobu si k němu vztah vytvoříš a je to strašná emocionální bomba se ho pak vzdát, byť rozumem víš, že je to pro něj lepší.

Kdyby to šlo udělat tak, že by se ten zárodek z těla matky vyjmul a dozrál by někde mimo ní a pak by z toho bylo dítě k adopci, tak by určitě bylo míň potratů a víc adopcí.