Přidat názor k článku Ve škole s autisty

mám dceru ve škole (nevím jestli je běžná, spíš asi ne, je to soukromá škola, ale žijeme v cizině tak těch soukromých je tu víc), druhá třída. Je jich ve třídě pouze 13 (tak to tu chodí, počet dětí max. 15 v 1 třídě). Jeden spolužák je autista. Asistentku míval, teď se snaží aby zvládal sám, no já si myslím, že to je chyba. Svoje emoce vyjadřuje hlavně kopáním a boucháním a docela silným stiskáváním částí těl ostatnísch spolužáků, no a krom jiného i dost hlasitým rykem když se mu něco zdá jinak než by chtěl. Jeden učitel a jedna učitelka ho zvládají usměrnit, ostatní se snaží nereagovat, dělat "jako že nic" (ačkoli jinak učitelé jsou to skvělí a zábavní). Jsem ve škole co týden řešit nějaký incident, bohužel tento hošík si naši dceru "oblíbil", ta to velmi těžce nese, navíc vůbec ale vůbec není dotýkací typ, ovšem chlapec si nedá samozřejmě jen tak jednoduše vysvětlit, že by si jí neměl alespoň všímat. Ona ví, o co jde, proč se chová tak jak se chová, že to leckdy nemyslí zle - vyjadřuje radost stejně jako zlost, ví že má pomáhat.... ale chtějte po sedmileté TAKOVOU práci, když jí je to prostě nepříjemné, bojí se ho - nikdy neví co přesně udělá, nechce ten fyzický kontakt. Je to těžké i pro ni. Já nejsem nelida, jeho mamince rozhodně nic nezávidím a je mi jasné, že to není žádná její vina a zdravé dítě by vychovala tak že by se projevovalo jako zcela běžné dítě. Dokonce jsem studovala sociální práci a na několika praxích jsem se přímo s dětmi i s dospělými s postižením setkávala. Ale takhle vedená integrace mi nepřijde moc dobrá.