"V rozhovoru pro MF DNES mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Štěpánka Filipová uvedla, že zatím má zájem o pěstounství 74 rodin a zhruba stejný počet se posuzuje."
Nějakých 150 (možná) pěstounů na stovky dětí v ústavech, to je opravdu velmi málo. To skutečně nevypadá jako velký zájem o pěstounství.
Ono bezpochyby není legrace vzít si domů znevýhodněné dítě. A co by navíc vadilo mě - bála bych se, že k tomu dítěti přilnu a pak mi zlomí srdce, až bych ho musela vrátit bio rodičům nebo předat někam jinam.
Mám s tím zkušenost - syn se skamarádil s klukem z nefunkční a sociálně slabé rodiny. On chodil k nám domů, jedl u nás, léčila jsem mu drobné zdravotní problémy. Mnohdy jsem na něj byla naštvaná (byl trochu nevychovaný), vadil mi ten pocit, že mám doma téměř neustále cizí dítě a že když ho nevezmu k nám, tak bude sám venku, na děšti, v zimě. A pak najednou zmizel. Šla jsem se zeptat jeho matky, co s ním je. Prý ho odvezli do Klokánku. No, ořvala jsem to neskutečně a trápila jsem se tím opravdu velmi dlouho. A to jsem si pořád říkala, že tam je mu určitě líp.
Předchozí