Romského dítěte bych se bála, protože bych měla strach, že mne okrade nebo bude dělat taková alotria, na která už nebudu mít nervy. Nevadilo by mi dítko o něco starší, vzhledem k mému věku. Co by mi ale vadilo, by byla případná buzerace ze strany sociálky. Kdysi jsem ji zažila, když jsem měla problémy se svými puberťáky a sociálka mi dávala těžké kapky, že "chci po dětech práci" (chtěla jsem, aby si uklízeli svůj bordel a pomáhali v domácnosti, vyluxovat, utří prach, vynést odpadky, prostě běžnou domácí práci). Sociálka mi to vytýkala a dokonce mi hrozila odnětím dětí!! Koukala jsem na to s hoodně velkým překvapením, protože razím heslo, že rodiče nejsou služkou a peněženkou dětí, ale partnery, se kterými je možno se domluvit, co je a co není možné. Pokud bych ale byla jako pěstounka brána jen jako služka dětí, rovnou jdu od toho. A děti z dětských domovů nejsou na práci zvyklé, oběd mají na stole, večeři taky, někdo vytřel, vypral, vyžehlil, umyl okna a udělal jinou potřebnou práci. Jsou opečovávané jako exotické květinky. Aby mi pak někdo nevyčítal, že "nutím děti pracovat". Kde se ale těmto dovednostem mají děti naučit, když to v DD sice dělat nemusí, ale v rodině by musely? Byla bych fakt za tyrana?
Předchozí