Přidat názor k článku Proč se děti bojí školy?

Tak nějak to je, souhlasím s Peťkou- "přežili jsme, přežijí taky", co to znamené, s tímto přistupem bychom se nedostali z "jeskyní" :) ...svět se mění a nemůžeme tvrdit, že se školství nemění, nebo že by se měnit nemělo. Jsou vyšší nároky i na děti i na pedagogy, ale ne každý je schopen to ustát. Ač je otázkou jaké kvality chrlí dnešní (nejen) pedagogické fakulty, jistě se najde ne málo dobrých pedagogů i dnes. Má matka učí přes 30 let a ustála zatím každou změnu generace. Je snad nejoblíbenější učitelkou neoblíbeného předmětu ve škole. Chce to přizpůsobit se (ne polevit v hodnocení a trpět vulgarismy, ale najít společnou řeč). Vidím, že když se chce, tak to jde. A nejsou to přesladká milá slova, ale pochopení, přátelskost, otevřenost. Sleduji nároky kladené na děti, dovedu srovnávat nejen s tím, co jsem musela umět já. A rozhodně se nároky zvyšují, že jsou děti drzé i rozmazlené je určitě taky pravda... mě však zvedá ze židle když se to globalizuje. Nejsou všechny děti hýčkané a mnohé umí víc než my v jejich věku (ne z důvodu naší negramotnosti).
Můj syn půjde v září do školy, čeština není naší mateřštinou a dusím v sobě peklo, jak to asi bude. Šikovný je, ve školce je chválen, ale přesto mám strach. Sama jsem se stresovala od první třídy, ač mi učení šlo, bála jsem se - nevím čeho, instituce, nebylo to přirozené prostředí, bylo to třeba mnou, nevím, ale nechci aby moje dítě prožívalo stejné zbytečné stresy. Chce to opravdu ten individuální přístup, není pravda, že to nejde.
Letos u zápisu na ZŠ jsem sledovala chování budoucích spolužáků svého syna. Děti byly opravdu různé, většinou i o rok starší, než byl můj syn. Chlubily se jak umí číst a psát, jak všechno vědí..proč ale? Některé se tvářily, jako ta nejúžasnější stvoření(což jistě jsou pro své rodiče), už teď vědí ale jak se "prodat", tak báječně upovídané, až to bylo nepřirozené :). Bylo tam průbojné děvčátko, které na každém stanovišti předběhlo pár dětí ve frontě na "přezkoušení". Matka tomu přihlížela a nezasáhla, tvářila se spokojeně, dovedla dceru k oné potřebné průbojnosti,kterou, jak se ukázalo, jsem zase já u svého syna zanedbala. Protože i já jsem pospíchala (synovi to bylo jedno, ten si klidně zatím maloval), přátelsky jsem jí vysvětlila, že si musí počkat stejně jako ostatní děti. Tuto kritiku už děvčátko ale neustálo a po zbytek dne jen mračila (matka to tedy neustála taky - kupodivu se tvářila, že dítě k ní nepatří :)). Děti jsou různé, samozřejmě jsou ty naše dokonalé, ale píšete-li tak prosím, nebagatelizujte. Neříkejte, že děti jsou hrozné a že školství jde z kopce, protože my matky selháváme. Jsme jen různé a takové jsou i naše děti. O tom ale svět je, průbojná dívka, snad vycvičí mé dítě ke stejné rivalitě a roztomilosti ve společnosti ať se učí, pokud bude mít potřebu se prosazovat tímto způsobem. Osobně bych byla radši, kdyby zůstal rozumným, chápavým a přátelským jakým je teď.
Škola bude podle všeho ale boj, může ho však naučit (kromě povinného) i spoustě kladným zkušenostem, jen tam musím být pomocná a hlavně spravedlivá ruka učitelova. Snad vše ale dobře ustojíme a nebudeme se stresovat. Nechci se hádat s rodiči možných neposlušných spolužáků, chci vycházet dobře s učitelkou, ale bude to muset být oboustranné.
A prosím, než mě budete pranýřovat i za chyby, omlouvám se, čeština je pro mě cizí řeč.