Přidat názor k článku Návod na ambulantní porod

To je fajn, že si byla spokojená. Vždyť tě z porodnice nikdo nevyhání. Ale proč tobě vadí, že někdo odejít chce? Co takhle trochu respektu?
Já jsem třeba odkráčela po dvou hodinách od porodu po svých a mohla bych jít rovnou domů. Já jsem rodila v Norsku, taky se mi divili, proč chci jít tak brzo - po 4dnech domů. Nevím, na kolik dnů je nárok, ale říkali mi, že můžu zůstat dýl. Ale respektovali to, akorát mě poprosili, abych počkala do pondělí na prohlídku dítěte, protože pediatr dochází na oddělení jen dva dny v týdnu. Jinak jsou tam jen zdravotní sestry a porodní asistentky. Lékaři jsou v případě potřeby z jiného oddělení. Kdybych trvala na odchodu, tak by mi nebránili. Když jsem si před porodem od porodní asistentky, ke které jsem docházela do poradny, žádala dokumenty, které budu muset při nástupu do porodnice podepisovat (abych si je v předstihu prošla a přeložila), tak na mě koukala jak blázen. Přece nikdo nemůže chtít po rodící ženě podepisování nějakých dokumentů...
Myslím, že kdyby ta péče v ČR byla lepší, míň rodiček by toužilo jít hned domů. Protože důležitá je pohoda. K čemu je dobrý stres? Může mi to někdo vysvětlit?
Škoda, že ten blbý systém a někteří zdravotníci to kazí těm, co jsou porofesionální, dělají svou práci dobře a dokonce jsou i lidsky příjemní. Těm moc děkuji, škoda, že jsem si nezapsala jméno jedné sestry na novorozeneckém na Bulovce v roce 2006.
Nevadilo mi až tak, že doktorka synovi po porodu řekla: ty máš teda kebuli...nebo že jsem neměla nárok na čistou košili, ale vlastní oblečení povoleno nebylo (teď bych na to dlabala a oblékla si svoje, v Norsku chodí všechny ve svým, netahaj se jako můry po chodbách v zakrvácených košilích). Tehdy mi přišlo divné, ale až tak mi nevadilo, že se po porodu na sálu nudíme a miminko je samotné na novorozeneckém...prý potřebuje zahřát, než jsem pochopila, že to jde i jinak, když se chce (v Norsku jsem dostala miminko a duchnu na sebe. Taky bohužel na mě neměli čas s kojením, takže jsem se nerozkojila, jen mi doktorka suše řekla, že si mám koupit sušené mléko. Dítě bylo spavé, já prvorodička...tu pomoc jsem zrovna potřebovala, ale personál si toho nevšimnul. (Jedna známá, Ukrajinka, říkala, že jí vadilo v Norsku, že na ni moc tlačí s kojením, prostě ona až tak kojit nechtěla, nebo jí to bylo moc nepříjemné...Takže, zdravotníci to mají opravdu těžké). Nejhorší mi ale přišlo, že mi nechtěli dát dítě při odchodu dřív, než podepíšu dokument, že jako cizinka (ale vdaná za Čecha) dítě pojistím v české pojišťovně. Nechtěla jsem dělat dusno, ale teď bych se už nenechala. Musela jsem jít přes celý areál a zpátky, přitom kancelář byla u vrátnice. Paní v kanceláři se i ptala, kde máme miminko...a nad jednáním v porodnici kroutila hlavou. Chápu jednání nemocnice, jde o peníze, ale ve stavu po porodu takové jednání...vydírání dítětem. Ale je to tak v celé společnosti, lidi k sobě nemají důvěru a respekt.