Přidat názor k článku Na kole všemi státy bývalé Jugoslávie II

Ach jo, tak postopadesátýprvý. Pro Janu a Anerisku:
Ohledně tunelu - nikde netvrdím, že to nebezpečný nebylo - však jsem i v článku psala, že jsme jej projížděli se staženou prdelí a doslova jako o život. Ano, cyklostezky jsou fajn, a brala bych je na Balkáně všemi deseti, bohužel tam nejsou.

Za větou o přílišné dramatizaci si stojím. Protože jestli o mojí - dle Vás - zanedbané přípravě svědčí to, že jsem před první návštěvou Chorvatska a Balkánu vůbec nevěděla, že "prava" je "rovně" - 90% lidí to před návštěvou Chorvatska neví taky a slovník si nebere - jsou totiž daleko důležitější věci - ale tady se každý chytá každé blbosti, kterou mi může omlátit o hlavu. Většina lidí ale fakt nemá ani šajn o podobném cestování a děsí se všeho.

Medvědy jsem už vysvětlovala - původní plán přes Chorvatsko byl úplně jiný, po informaci o výskytu (hraničící s přemnožením) medvěda jsme trasu přehodnotili a některé horské úseky vynechali.

Co se brzd týče - většinou se snažíme nerozdělovat se, rizika takového rozdělení se na delší vzdálenost (že každý jede třeba na celý den či půl den sám) jsou také poměrně velká. Ale opět, to nevysvětlím někomu, kdo na takové cestě nikdy nebyl.

Tak hlavně že jste našli nějaký kompromis, který baví děti i Vás a jste spokojení. Nás baví to, co píšu a to včetně dětí. Hrát si na písku, s kamínky - to můžou doma - na to nepotřebuji jezdit k moři. Mimochodem, já jako dítě taky nesnášela kempování ;-) Zlomilo se to v šestnácti, když jsme s partou vyrazili na vodu.