Přidat názor k článku Ty naše děti si spolu ale hezky hrají!

Nejsme jiní než naše děcka, ale každý z nás je jiný. Za mého dětství letěly walkmany a kazeťáky dvojčata. Obojí jsem měla (i když později než většina vrstevníků), ale nevzpomínám si, že bych s tím trávila každou chvilku, spíš to více méně leželo v koutě a já jsem byla venku nebo nad knihou. Přitom mi v tom (kazeťáku) nikdo nebránil, jen prostě rodiče měli jiné hodnoty a ...marná sláva... dítě kopíruje rodiče. Pětiletému synovi počítač nezakazuji, výjimečně mu na něm pustím pohádku, ale neučím ho, jak se to dělá. Že existují nějaké počítačové hry asi ani neví, protože nic podobného doma nevidí. Do školky chodí od dvou let, v kolektivu je pořád, ale nikdy nedal najevo žádnou potřebu mít ipad, mobil atd...Moc rád staví a montuje, pracuje na zahradě atd, protože to vidí u nás. Učitelky veš školce říkají, že náš syn je jedno z mála dětí, které si dovede hrát - což je smutné.