Přidat názor k článku Pěstouny považuji za své opravdové rodiče

Jsem pěstounkou, máme 3 romské děti. Nejstaršímu bude letos 16, je přijatý na konzervatoř, obor skladba. Devátou tř. ukončil se 3 dvojkami. Je cílevědomý, velmi nadaný. Holčička má nižší iq, je spokojená v praktické škole....základní nezvládala, dělá velké pokroky....i když asi samost. v dospělosti nebude. Prcek bude mít osm, má odklad a v září nastupuje do první třídy....moc se těší. Beru je jako svoje děti, i širší rodina. Neteř se i nadaným "bratramcem" chlubí. Ale najdou se i tací, kteří si myslí, že to děláme pro peníze. To fakt nejde. Snažíme se umožnit dětem rozvíjet nadání. Nejstarší začal chodit v 5 letech do dětského ostravského sboru, pak další obory flétnu, klávesy, klavír, skladbu přidával. Přesvědčil nás i vítězstvím v celostátní soutěži, že to myslí vážně a jsme rádi, že jsme ho podpořili a věřím, že dobře konzervatoř zvládne. Holčička tančí latinu, mistryní asi nebude, ale baví ji to a podporujeme ji. Prcek zatím chodí do přípravky latiny. Kdybych jen na záliby děti, tábory, soustředěni, výlety na hory, akce s partou turistů aj. měla počítat peníze státu, tak jsem hodně v mínusu. Ale proto jsem si děti nebrala. Chtěli jsme mít děti a snažíme se z nich vychovat slušné lidi. Dostanou pochvalu i pokárání, musí se dělit, brát ohled na druhé.....pomáhat doma, ale to vše jsme jako děti dělaly taky. Prostě jsou to naše děti, jen jsem je nenosila v bříšku, jak lituje občas ten nejmenší.