Přidat názor k článku Můj život s epilepsií

I mému synovi( tehdy 3,5 let) byla loni v létě diagnostikována mezitemporální epilepsie. Byly nám nasazeny léky, ale rozhodně jsme nedostali tolik příkazů a zákazů ( běháme, skáčeme, plaveme, jezdíme na kole - snad jen trampolíně se opravdu vyhýbáme). Samozřejmě hlídat, neustále pod dozorem, hlavně ve vodě, ale jinak v podstatě bez omezení, i co se pobytu v MŠ týče. Paní učitelky jsme obeznámili, syn nosí s sebou neustále tzv. pohotovostní tašičku s léky v případě záchvatu. Náš první záchvat však byl bez varování - zvracení, upadání do bezvědomí, třes, záškuby - následovalo bezvědomí s třesem, které se i přes okamžitou lékařskou pomoc podařilo zvládnout až po hodině. Syn byl intubován a letecky transportován do Motola, kde jsme ztrávili různými vyšetřeními téměř celý měsíc. Bylo to náročné, ale dnes jsem za to vděčná. Máme se skvěle, já jsem se uklidnila a naučila žít téměř bez strachu.