Přidat názor k článku Můj život s epilepsií

Njn, chápu ty mateřské pocity při sdělení diagnozy. Zažily jsme si to s dcerou před třemi lety. Pro mě strašné drama a hlavně než byl výsledek z CT...obavy, zda bude nádorové ložisko /naštěstí nebylo/. Další štěstí se ale nekonalo. Když po dvou letech užívání kys.valproové došlo na postupné snižování hladin léku, tak se záchvaty vracely. Dcera prostě patří k těm 25%, které budou na léčbě stále.
Zrovna teď s třídní profesorkou řeším, jestli dcera pojede na lyžák /pouze jako doprovod a fotograf/ a nebo neodjede se třídou vůbec. Jedou do Alp a taková kratochvíle za 7500Kč, mno...nevím....
O víkendu jsme byli na svatbě. Hrála hlasitá živá hudba, byly světelné efekty...to jsou faktory, které u dcery evokují epi záchvaty...Taky to bylo nepříjemné v tom, že jsme tam dceru nenechali dlouho a posadili ji jinam, aby světla neviděla. Musela odejít dřív. Druhý den byla unavená a potřebovala klid.
Je pár věcí, které fakt v životě nemůže, ale jinak žije normální, plnohodnotný život. Nyní je prvním rokem na gymplu.
Buďte stateční a všem držím