Přidat názor k článku Přijímačky u nás doma: Máme do toho jít?

nějak nechápu, jak souvisí citová náklonnost k rodičům s osmiletým gymnáziem - když tatínek není doma, můj sekundán spí v ložnici se mnou, stejně jako ti dva mladší. Stejně tak má čas na všechny svoje kroužky a zájmy, má kamarády, tady musím říct konečně má kamarády, protože konečně zapadl do kolektivu.
Prcovky na zákaldce jsou fajn na prvním stupni, ale na druhém to je vážně dost nepříjemný předmět, protože do dílen se nesmí, co kdyby si děti ublížily, šít se nedá, není na šicí stroje, navíc pracovky se kvůli penězům nedělí na holky a kluky, jsou všichni dohromady. Umíš si představit 30 šesťáků najednou s jedním učitelem v kuchyňce? (asi 4x4 metry, 4 dvouplotýnkový sporáky a dvě trouby, minimum vybavení protože na nový nejsou peníze).
Na práci je potřeba aspoň ten papír a lepidlo, ale třetina dětí si nepřinese ani to lepidlo s domu, a škola šetří kde se dá a lepidla dětem nekoupí, i na papíry si děti musí dát peníze. Na další materiál není - nakonec ty dílny, i kdyby se do nich mohlo, tak potřebují materiál, zadarmo to není

takže co v pracovkách dělat? z domu děti nepoznají kolikrát rýč od lopaty, do pěstitelek se nehrnou, protože by si ušpinily oblečení/nehty/boty

a navíc, kdo je šikovný, ten přežije i to, že pracovky na zákaldce jsou na mizivé úrovni, stejně tu jedničku mít bude, aby měl dobrý pozit, že aspoň z něčeho
a kdo je nešika, toho to základoškolský pracovky nenaučí a těší se na osmiletý gympl, kde pacovky naštěstí nejsou