Přidat názor k článku Naučit se přijímat odlišnosti je základem soužití s druhými lidmi

Scotta Pecka jsem četl už kdysi dávno, když začal vycházet v češtině. Četl jsem jeho knihy opakovaně, až nakonec skončily v knihovně mezi těmi, které sice už nečtu, ale rozhodně se jich nezbavím.

Asi před rokem a půl, nebo tak nějak, jsem vzal opět do ruky některé knihy, a začetl jsem se do nich. Zjistil jsem dvě věci: jednak, Scott zjevně velmi ovlivnil můj život, aniž bych si toho pořádně všiml.
A taky, pokud jsem některé věci o kterých Scott píše, považoval za odbyté, třeba jeho volání po odzbrojení, varování před jadernými zbraněmi, tak za ty roky se tohle najednou stalo náramně aktuální.

Jinak, protože jsem navázaný, v různé míře, na několik komunit, považuju takový článek za skvělý.
Snad bych jenom, být autorem, trochu víc oddělil Peckovy knihy od komunitního způsobu života, vytváří to dojem že Peck komunity vymyslel Ale zase je fakt, že u nás moc jiné knihy o komunitách nevyšly. Ještě třeba Henri J. M. Nouwen, teď mne víc nenapadá. Všiml jsem si, že v Čechách nemají komunity moc dobré jméno .

Jinak, lidi tady nevěří že by něco takového mohlo fungovat, nehledě na spoustu předsudků a neinformovanosti. Poptkal jsem dokonce člověka, který byl pevně přesvědčený že komunita a sekta jsou jedno a totéž, a nedal si to vymluvit .

Je to škoda, protože přes všechny úskalí komunitního života (viz výše zmíněné příjímání odlišností) je to vlastně další, úplně zásadní způsob vztahování se k ostatním, který u nás využívá jen velmi málo lidí. Lidí se vztahují ke své rodině, ke svému pracovnímu týmu (jestli nějaký mají) a k pár přátelům nebo přítelkyním. Když někomu vykládám, že je tu ještě další celá oblast, společenství nebo komunita, koukají na mne kolikrát dost podezřívavě a čekají kdy vytáhnu z tašky Strážnou věž.

Nakonec, přijímání odlišností není zrovna silná stránka milovaných krajanů . Je můj dojem, že většina lidí u nás chce mít něco společného pouze a jenom s těmi, kteří mají stejné názory, což pro spoustu z nich nakonec znamená, že žijí víceméně sami. Ale na národní úrovni je to něco ve stylu "padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina", jen když je to tak nějak po našem, po česku. To jen poznámka na okraj.

Ve skutečnosti, komunitní způsob života není myslím žádná "alternativa". Takhle žila většina lidstava po většinu časů. Když musíme, tak to umíme