Přidat názor k článku Konečně máme Vojtíška

Když člověk čte po stopadesáté prvé příběh o tom, jak si dotyčná nechala provést kde co, pak ji na poslední chvíli zachraňovali a na závěr se otře o ty, co mají radši svoje pohodlí, než zdraví děcka, tak se člověku chce mlátit hlavou do zdi
Jedna filosofická: Znám dost ženských, co rodily doma. Všechny rodily v pohodě, děcka zdravý. Že by štěstí? Statisticky významný štěstí? Zatímco naprostá většina mých známých byla v porodnici "zachraňovaná" na poslední chvíli, dítě z nich bylo vypuzovaný skákáním po břiše, kleštěma atd.. Ty, co to měly docela dobrý, si jen nemohly delší dobu pořádně sednout
Všechno nebude tak, jak se nám obecně tvrdí