Jojo.
Já zase nechápu tu představu, že toho tak STRAŠNĚ MOC záleží na způsobu porodu, na bondingu, na kojení... Abychom si rozuměli, jasně že mít u sebe dítě po porodu je správná a nejlepší věc, která hodně pomůže. Ale pokud se to nepovede, má se zodpovědná matka stresovat ještě něčím dalším, co možná ani nemohla ovlivnit?
Nejdůležitější základy výchovy jsou prý položeny v prvních šesti letech. Spíš bych přemýšlela nad tím. Všechna ta léta, těch 6x365 dnů, které spolu stráví rodiče a děti, přeci musí mít mnohem větší váhu než několik hodin po porodu. Vidí dítě, jak se rodiče starají hezky o babičku a dědu? Cítí dítě, že ho mají rodiče rádi - každý den? Anebo ho maminka s taťkou odkopávají, kde to jde? To přeci musí být důležitější.
Předchozí