Tak mezi osmnáctkou, co nemá čím nakrmit svoje dítě a vystudovanou, vycestovanou, zajištěnou třicítkou je spousta dalších možností.
Aneb kdo chce, hledá způsob, kdo nechce hledá důvody. A když někdo mluví o zodpovědnosti, studování, cestování a kariéře, zní to tak rozumně. Většinou je důvod, že se nechce. To není nic proti ničemu, je výdobytek emancipace, že ženská nemá děti, když nechce (a když má štěstí, tak má, když chce), ale vadí mi to zahalování do rozumovýho hávu