Přidat názor k článku Porodit dítě je jako diplom na škole života

Krize obecně je stav, kdy něco, co jede v určitých kolejích, začne zadrhávat. Je to situace obtížná, ale zároveň mobilizující. Je to příležitost začít ode dna znovu a jinak, lépe.

Krize mateřství tedy neznamená, že jsou na tom ženy/matky hůře než kdy dříve, ale že se určitý zajetý směr ukazuje jako problematický a bylo by dobré jej změnit. Ano, dnes mohou ženy o sobě, svém těle atd. rozhodovat tak, jako asi nikdy dřív. Ale zároveň jsou - převážně nevědomě - omezovány a usměrňovány (výchova, traumata, kultura, reklama, média, autority,...), takže jejich rozhodnutí jsou velmi často určená něčím vnějším, a nejsou zcela v souladu s tím, co by ony samy skutečně potřebovaly a chtěly. Ony si ten nesoulad nejspíš ani neuvědomují, ale někde hluboko v nich hlodá a může se eventuelně projevit nějakou poruchou, nemocí. Máme úžasnou svobodu přístupu k informacím, zároveň je ale docela náročné se zorientovat a najít věrohodný zdroj. Příklad - HA. Brala jsem ji skoro 10 let, v příbalovém letáku sice psali, že má nějaká rizika, ale to píšou i u aspirínu, že jo. Teď už bych si ji nevzala, ale tehdy mi dávala úžasnou svobodu (studovat, cestovat, pracovat...), která ovšem byla iluzorní - byla smíšená s nevědomostí (věřím, že už tehdy obezřetnější info o HA existovalo, jen jsem ho neuměla najít, nehledala ho...). Já mám to štěstí, že nemám problém s početím, mám ze 3 těhotenství 3 zdravé děti. Jsou ale ženy, které ten problém mají - počít, a dítě donosit. Který řeší tím, že do sebe ládují další umělé hormony, mnohé z nich marně. Nebo nemají partnera, přitom ve 20 třeba dobrého partnera měly, ale tehdy jim všichni (rodiče, kamarádky,...) říkali, nebuď blbá, nejdřív si užívej, na děti máš času dost (no, a nemá).

Mám dojem, že se na to díváš velice úzce - skrz porodnictví. Porod je zrovna takový mezník, kde je ta krize dobře vidět, ona je ale mnohem širší. Porod doma bych do toho netahala, to je zrovna u mě asi jen důsledek toho, jakou sodu mi dali u prvního porodu v porodnici (taky jsem ji vybírala pečlivě, ale byl stopstav a odlifrovali mě jinam, domoci se svých přání se mi podařilo tak z poloviny, dítě jsem si tělo na tělo musela vydupávat a dali mi ho sotva na pár vteřin, což tedy rozhodně nestačí, a na odd. šestinedělí jsem si připadala jak v káznici). Udělali ze mě trosku, opravdu, moje mateřské sebevědomí kleslo hluboko pod nulu a hrabalo se z toho pár měsíců. Já tedy rozhodně nemám za ovci (ani nevím o nikom, kdo by měl) každou, co jde rodit do porodnice, naopak, smekám před její odvahou. A mám radost, že je v porodnicích patrný posun k lepšímu (nicméně ideální přístup asi zatím není ani v jedné z nich).

Takže tím nekritickým braním všech výhod dnešní doby myslím obecně technologie, aktivity, procedury, léky,... ba i možností vzdělávání (nebo sbírání titulů) a zaměstnání (kariérní postup) často přeháníme na úkor "obyčejného žití" včetně založení rodiny a bytí s dětmi, pokud už stihneme nějaké počít a porodit, než je úplně pozdě.